Diploma statement

Prostředkující konstrukce konceptu, která je navržena má dvojí druh inspirace. Jednak v dějinách umění, zejména renesančním vlámským umělcem Pieterem Brueghlem, který je rozpoznatelný ironií a smyslem pro parodii při zobrazování člověka a jeho světa, figuralistou Františkem Ronovským, zejména jeho fascinací modelací těl, můžeme sledovat teploty těl, tvaru, pohyb těla v prostoru, současným vizuálním umělcem Adamem Lee a jeho chápání prostoru a barevnosti. A jednak z pohledu psychologie tvaru, zejména Rorschachovo paradigma a vztahu mezi vjemem a tvarem; v neposlední řadě skupinovými experimenty Philipa G. Zimbrada, který dokazoval, že člověk, hrající svou společenskou roli je přímo úměrně ve svém chování formován vlastním okolím, a neřešitelná rovnice Maria Livia, který nahlíží do teorie grup a (a)symetrií.

Symetrie, která se na obraze vzniká, je zdánlivým opakováním a zrcadlením. Ve fyzickém světě to vidíme přímo na lidském těle – ruce, nohy, párové orgány. Ovšem ve chvíli, kdy dva objekty přiblížíme (např. držení se za ruce mezi dvěma lidmi), můžou opouštět svou skupinu a vzniká nová. Jedná se jednoduché střídání neutrálních a intenzivních prvků v množství celku. Osově souměrné symetrie se tak násobí a vzniká zdánlivý neřád. Ve chvíli aktivace kognitivní mapy vzniká řád – tak z jedné skupiny, která se zprvu jevila neřádem, může vzniknout řád z několika desítek vzájemně (a)symetrických skupin figur. 

Figury mají universální měřítko, jsou bezpohlavní, poněvadž nejde o fyziognomii lidského těla nebo pohlaví jako takové, ale o vztah, který mezi figurami vzniká. 

Lze spatřit jednotlivé fyzikální jevy, například proudy, odstředivé a dostředivé síly, které fungují jako metafory pro kulturní a společenské skupinové útvary (civilizace, etnikum, rodina apod.).

Nakonec zde lze zachytit konkrétního jedince, který z chuti samotné malby, jež je především alla prima a radostné barevnosti, se pak pod maskou skrývá třeba osobnost diktátora, nebo neznámé entity, která nás převádí do fiktivního světa. 

Způsob, jak se zachycuje příběh je opuštění od blint rámu, a tak se malba na povrchu plátna stává fragmentem, který může evokovat také staré oprýskané fresky, nebo chuť malbu z plátna odlepit. Význam nálepky zde spočívá také ve vytváření filtru, skrze který sami nevidíme, co je skutečnost. Fascinace viditelnosti a neviditelnosti hranic, resp. viditelných na mapách a neviditelných ve společnosti.